Znám jednu dívku, o který se mi každý večer zdá.
Překrásné oči, úsměv i srdce má.
Možná, že právě teď slyší tahle slova
a možná, že už víš, že Ty jsi ona.

Tys láska má,
tys ta, o které se mi zdá,
tys se mnou ve dne, v noci,
já celý, celičký v zajetí tvé kouzelné moci…

Když se dívám na tvé tváře,
vidím smíchu svatozáře,
když se dívám na tvé vlasy,
vidím nitky té tvé krásy,
když se dívám na tvá ústa,
vidím růži, co tam vzrostla.
Miluju tě čím dál víc,
chci tě mít… a nic víc.

Já se mám, že Tebe mám,
já se mám, že Tvoje polibky dobře znám.
Mám se, že ráda mě máš
a za to Ti já slibuju,
že Tě nikdy nezklamu.
Strašně moc Tě miluju!

Ještě jednou chtěla bych zažít,
ještě jednou chtěla bych prožít,
tu krásnou chvilinku,
když dával jsi mi pusinku.

Po Tobě toužím již dlouhý čas
a jen se soužím – otrok Tvých krás.

Za okny padá sníh
a já slyším jen Tvůj smích!
Sněhové vločky si venku hrají,
krásu Tvých očí neznají,
neznají doteky Tvé,
a když je poznají,
roztají jedna po druhé!
Miluji tě!

Sedím, však radši bych běžel,
běžím, však radši bych ležel,
ležel vedle Tebe a slyšel Tvoje srdce,
naslouchal, jak dýcháš a hladil Tě po ruce.
Konec těchhle tlachů, vždyť to musíš znát,
proč to dělám, protože Tě mám rád…