Znám jednu dívku, o který se mi každý večer zdá.
Překrásné oči, úsměv i srdce má.
Možná, že právě teď slyší tahle slova
a možná, že už víš, že Ty jsi ona.

Mráz přeběhne ti po zádech,
přes rty pronikne vzdech,
pohlédnu ti do očí,
svět se s náma zatočí,
mé ruce na zádech ti spočinou,
buď mou láskou jedinou.

Byl jsi mi jen přítelem, teď jsi mi víc,
doufám, že pochopíš, co tím chci říct.
Nejsem básník, který verše skládá,
jsem jen holka, která Tě má ráda.

Když zahřeješ mé srdce ledové,
roztaje v Tvých dlaních poprvé,
slzy mi stékají v prachu,
líbat Tě chci, však podléhám strachu…
Chci dotknout se Tvé tváře
a nejsou to jen hloupé fráze.

Moc rád bych Tě líbat chtěl, a v náručí chovat,
stydlivost je špatná vlastnost, někdy nejde schovat.
Ale snad ji překonám a pak řeknu Tobě,
že Tě hrozně miluju, v kterékoli době.