Autor: www.basnickaolasce.cz

Kdo mne to vleče mermomocí k Tobě, ó běda, běda, běda, jakoby v poutech, i když mi je nedá? Jestliže poutáš bez pout lidi k sobě, jestli mě svíráš bez rukou či paží, kdo ubrání mě před Tvou krásnou...

S prvním dotekem už jsem ztracenej, už jsem na háku, už jsem chycenej, marně od tebe prchám v panice. Pozdě. Mám tě rád, konec štvanice.

Utrhla jsem v sadu růži, položila ji na Tvou kůži. Růže krásně voněla a já si hned vzpomněla, že ráda Tě mám, mé srdce Ti dám, červené jako jahoda, je to snad náhoda, co nás k sobě svedlo – přece Tvé božské tělo. Chci to...

Mám Tě hodně ráda a nesnesu Tě jen za kamaráda. Chtěla bych něco víc a tímto se Ti to snažím říct. Dívej se víc kolem sebe, ať už Ti konečně dojde, že miluji jen Tebe.

Jsi krásná jako růže květ, stačí jenom přivonět, hlava se mi zatočí a srdce se rozbuší, mráz mi běhá po zádech, a já nevím, co bych řek.