Byl jsem jak dopis bez adresy,
jak hvězda nad pustými lesy,
a teď mám strach a dech se mi až úží,
jako když rosa vzkřísí planou růži!
Nosíš v sobě zlatou skříňku,
horský pramen, odlesk hvězd.
Slyším písně vodních mlýnků,
vidím v Tobě louky kvést,
hrají jako tenké struny,
jako lehký prstoklad,
jak když sněží do koruny,
jak když začne flétna hrát…
Miluju Tě…
